Na výstavě Zrcadlení představuje rožnovská Galerie Crears figurativní tvorbu malíře Lyubena Petrova, kombinující mytologické postavy a fantaskní příběhy s popkulturní estetikou a postmoderní ironií. Díla původem bulharského umělce Lyubena Petrova můžete vidět v Stage Garden Gallery Crears v Rožnově pod Radhoštěm do 24. září 2022.

Lyuben Petrov se systematicky zabývá figurální malbou. Vypracoval si vlastní specifickou ikonografii, kterou důsledně testuje a znovu obohacuje. Narodil se roku 1984 v Burgasu, malířství začal studovat na Akademii výtvarných umění v Sofii, po absolutoriu se přestěhoval do Brna, kde pokračoval studiem malířství v ateliéru Martina Mainera na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického. V současnosti žije a pracuje v Praze, kde vede výtvarný ateliér pro veřejnost. 

Obr. 2. Lyuben Petrov: Fata Morgana II, 2018, olej na plátně, 140×120 cm

Obr. 3. Lyuben Petrov: Včelí dívka, 2019, olej na plátně, 140×120 cm

Ačkoliv Petrov pochází z Bulharska, v jeho díle je možné nalézt významné rysy, které mají společné prvky s českým uměním. Je to především genetická blízkost s českou groteskou 70. a 80. let 20. století pozoruhodným způsobem syntetizovaná s odkazem skupiny Tvrdohlavých a jejího sklonu k postmoderní reflexi archetypu a mytologie (Jaroslav Róna). Výstava nejnovějších prací malíře Lyubena Petrova představí figurální tvorbu umělce, který k ní dlouhodobě přistupuje jako výrazný kolorista, jehož vizuální narativ se nepochybně opírá o národní, ale i mezinárodní duchovní kontexty, jejichž difuzní struktury se vymezují vůči svému okolí jako významové pole, jehož rámec je složen z aktuálních popkulturních syžetů kontaminovaných reziduálními formami fantaskních archetypů, mýtů a bajek. 

Jednotlivé obrazové sekvence jsou bohatě akcentovány sytými pastami barev, vytvářejícími zklidňující předpolí dramatické naléhavosti synchronicit strachů z přítomna a děsů dávno minulých. Existenciální úzkost, prostupující barevnou tkání maleb jako smějící se, usmívající a pitvořící se vizuální trylek lidské konečnosti, je určující intencí psychické dynamiky divákovy. Z výše vyřčeného, a z toho co bylo jako symptomatický detail zcela zamlčeno, vyplývá, že obecným tematickým celkem malířského díla Lyubena Petrova je čas, jehož uzávorkovaná anebo hypertrofovaná přítomnost je ústředním médiem všemožných formálních transmutací a substitucí jsoucna.

Obr. 4. Lyuben Petrov: Mefisto V, olej na plátně, 2020, 80×80 cm

Obr. 5. Lyuben Petrov: Kafka, 2016, olej na plátně, 70×50 cm

Výslednou vizuální strukturou je vztah, jehož dynamiku bychom mohli na první pohled označit jako okrajovou, avšak soustředěné pozorování a rozplétání metaforických pastí v Petrovových obrazech umožňuje transfer výchozího předpokladu k jistotě soudu ve věci předmětného umění. K jistotě, jíž je nutno nahlížet myšlení světa jako vizuální vektor, nikoli jako šum intuitivních vjemů jinakosti, k jistotě robustního obrazu veškerenstva jako psychologické relace jeho citového středu, myšlenkového centra i významového jádra s emancipovanou diváckou identitou. 

Text: Tomáš Koudela
Foto: archív L. Petrova